Ve smuteční době najít řeč vzpomínaní.

Naše vzpomínky na uplynulý společný život jsou poklad, z něhož můžeme stále znovu čerpat útěchu. Pomáhají nám poznat, co tu pro nás zůstává i po smrti, co nám nikdo nemůže vzít.

Tak uchováváme předměty a dárky, jež nás spojují s milými lidmi, stále znovu nasloucháme hudbě, která nám připomíná krásné společné okamžiky, vracíme se na místa vzpomínek…

I smuteční slavnost by měla být utvářena tak, aby jako obřad rozloučení našla místo ve Vašich vzpomínkách. Smuteční řeč za Vaše příbuzné Vám ráda později předám ve vkusné podobě. Můžeme k ní připojit např. fotografie, ať už starší obrázky z Vašeho rodinného alba, které vám naskenuji a zpracuji, anebo aktuální fotografie ze smutečního obřadu a od hrobu.



Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne,
ale jistota, že něco má smysl –
bez ohledu na to, jak to dopadne.

Václav Havel